Ranní vstávání je příjemné, spala jsem konečně na rovném povrchu. Jen mi bylo chladno od země. Super lehká karimatka není do zdejšího podnebí vhodná. V noci jsem vyzkoušela novou metodu pro udržení tepla, nohy jsem navlékla do rukávů od péřové bundy. Zevnitř jsem měla úplně orosený stan, balím jej mokrý. 

Cesta lodí je dlouhá 6 km

Na druhém břehu nás opět čeká cesta do kopce. K jezeru z kopce, od jezera do kopce, už si začínám zvykat. Na planině se cítím nejvíce spokojená, ale stále si uvědomuji, že nás čeká můj strašák, 400 metrů na loďce.

Přicházím poslední a holky mi oznamují, že se na loďku vlezou pouze tři osoby, stejně potřebuji vydechnout, zůstávám na břehu. Připlouvá Němka s další loďkou a berou mě s sebou. Postupně začíná mnohem více foukat a veslování je náročnější a náročnější. Holky zápasí s vlnami, ale Hanka působí dost v klidu, bez ní by to nešlo. Na druhém břehu se potkáme všechny a rozhodujeme se, kdo se vrátí, los padá na Dáju, Hanku a Evču. Na jedné loďce plují, druhou mají přivázanou za sebou. Trvá jim to neskutečně dlouho a já je obdivuji, nachystala jsem jim teplé kafe a čaj. Veslování jim zabralo hodinu a půl.

Sním o tom, jak dorazíme do Jakkviku

No a teď mám pocit, že skoro běžíme, abychom dohnaly ztracený čas. A najednou… uprostřed lesa sedí Eva s Radegasty. Hanka byla v Jäkkviku před měsícem a nechala v lese tajný balíček. Pivo Radegast normálně nepiju, ale teď to byla taková lahoda.

Zapomněla jsem, jak vypadá civilizace.

Při příchodu do Jäkkviku jsem jako v novém světě. Domečky. Civilizace. Lampa. Ubytujeme se v Kyrkans Fjällgård Jäkkvik. Krásná zrekonstruovaná ubytovna se společenským sálem, klavírem, kaplí, pračkou, sušičkou a světe, drž se, s teplou sprchou. Stany rozděláváme v závětří za stodolou předělanou na kuchyňku, sušárnu, sprchu a záchod. Nastává ráj! Supermarket. Kupuji zeleninu, ovoce a strašně se cpu. Přejídáme se všechny.

Večer připíjíme na naše společné cestování rumem, který byl schovaný spolu s pivy.