Den osmnáctý. Déšť a nepříznivé počasí výrazně ovlivní, kterou cestou se vydáme dál. Kungsleden.

Další mrazivá a větrná noc. Uprostřed noci se probouzím a bojím se o stan. Mrznu. Už od rána jsem otrávená a při první příležitosti padám, holení na špičatý kámen. Všechny jsme slyšely ten dunivý zvuk. V prvním okamžiku cítím jen bolest a chvilku se nemůžu zvednout, hlavou mi projedou ty nejhorší scénáře. Zdá se, že jsme se lekly všechny, co teď. 

Počasí se zhoršuje

Naštěstí se po chvíli pěkně rozcházím. Po menším stoupání se opět ocitáme na planině, začíná přituhovat a lehce pršet. Oblékám nepromokavé kalhoty, aby mi bylo aspoň trochu tepleji. Je mlha. U ukazatele se rozhodujeme, na kterou stranu se vydáme. Zda si zkrátit cestu či ne. Prozatím nejsme zcela rozhodnuté, a tak pokračujeme.

Po chvíli ovšem kontrolujeme mapu a zjišťujeme, že se musíme opět vrátit na rozcestí a opět nastává okamžik rozhodování. Není vidět na krok, je mlha a prší, předpověď je i na další den nepříznivá, představa, že jdu na další planinu a nepodaří se nám získat místo v chatě, se mi nelíbí. Naštěstí jsme se rozhodly, po zvážení všech pro a proti, vyrazit rovnou do Ammarnäs. Představuji si, že tam bude stejný ráj jako v Jäkkviku.


Cesta do Ammarnäs

Pokračujeme v cestě za nepříznivého počasí, neděláme přestávky, těším se na oběd, už je to na mě dlouho. Neuvěřitelně se těším na jídlo pod přístřeškem, doufám, že tam bude, protože na prvním parkovišti byl zakreslen v mapě, ale kde nic tu nic. Ale tady stříška je, i s ohništěm a kadiboudou. Ráj. Máme za sebou už 21 km a konečně obědváme.

Do Ammarnäs nám ještě zbývá kus cesty. Po celou dobu jdeme s Dájou společně a povídáme si. Cítím se moc příjemně. S vidinou teplé postele se nám jde mnohem lépe. V Ammarnäs míjíme krásný hřbitov, bramborovou horu. Docházíme k supermarketu, před kterým jen bezvládně sedím opřená o trekové hole.

Dneska jsem zvládla 30 km.

V průvodci doporučují ubytování na Ammarnäs Wärdshus. Na booking.com nemá moc dobré hodnocení. Přicházím poslední a těším se na postel. Cože? Nemají volno. Zvažujeme teepee, jdeme na obhlídku, ale je tam už nachystaná karimatka se spacákem, recepce o nikom neví a ani to nechce řešit, jejich přístup se mi vůbec nelíbí.

Platíme za stany, no alespoň budeme mít k dispozici kuchyňku a zázemí.