Ráno vstáváme v 6.30, abychom se nachystaly na odjezd lodi. Aktsee má skvěle vybavenou kuchyňku. Jsme všichni stejně naladěni balit stany až po snídani. 

Nedaří se mi zrychlit tempo

Samozřejmě jsem špatně odhadla čas (má vnitřní strukturovanost zůstala doma). Začínám panikařit, všichni už jsou na cestě k lodi. Dája nade mnou trpělivě stojí a já nemám sbalený stan.

Přicházíme poslední, kolem spousta lidí. Odjíždíme ve třetí "československé" skupině až přibližně za hodinu a půl. Čekání si krátíme historkami a slovními hrami. Během přejezdu od okrajů lodi cáká voda. Myslím si, že paní, která nás převážela, se chtěla trochu pobavit. Všichni jsou promočení. Já ne :) Vzala jsem si nepromokavé kalhoty a goráč bundu. Hehe. Teď mé obavy z deště byly výhodou.

A opět do kopce

Čeká nás stoupání, Dáju od této chvíle už víceméně nevidím, jde s Lukym vepředu. S Marťou se občas potkáváme. Začínám panikařit, nejde mi zrychlit. Hledám vnitřní klid. Všichni zastavují až na nouzové chatě, přicházím jako poslední, ani jsem nevydechla a už mám rychle vytahovat ušus a chystat jídlo. Chci si převléct propocené triko, pak budu řešit jídlo. Oběd probíhá v příjemné atmosféře. Venku na šňůře se nám suší pláštěnky.

Klídek! To zvládneš. 

Vycházíme společně. Marťa s Lukášem se oddělují na krásném místě s výhledem. My dvě pokračujeme dál, cesta dolů je po velkých kamenech. Jsem vyčerpaná z prudkého stoupání a teď ještě dávat pozor kam a jak našlapuji? V národním parku Sarek se už skoro ploužím. Chvilku si fňukám. Dája teď trpělivě čeká. Potkáváme dvě Češky z vlaku, od této chvíle Evu a Hanku. Náš orientační cíl STF Pårte Fjällstuga. Odpočítávám každý metr. Mám krizi.

Rozděláváme stany nedaleko od sebe, ani jedna z našich dvojic nedošla přímo k chatě, zbývá nám přibližně 400 metrů. Považuji to dnes za svůj heroický výkon. Večer mám v mlze. Prší.