Den dvanáctý. Obě si přejeme rychle zapomenout na dnešní noc. Ani jedna jsme se dobře nevyspaly. Kungsleden.

V noci mi byla velká zima, karimatka mi sjížděla mimo tělo. Celý stan byl z kopce. Vůbec jsem nemohla spát, pořád jsem se budila a chtěla jsem domů do teplé postele. Ráno se s Dájou zdravíme až po dlouhé chvíli. Je znát, že jsme obě prožily nepříjemnou noc. Běžím si rychle oprat oblečení. Dneska se zdá, že by mi prádlo mohlo na batohu uschnout. 

Odcházíme těsně před jedenáctou

Putujeme společně s Evou a Hankou. Je to parádní, tak přirozené, že jsme se spojily. Po pár kilometrech nacházíme jezírko a začíná koupačka, umývání vlasů a lenošení. Dnes jsem si nevzala nepromokavé oblečení. Naivně jsem si myslela, že když je jasno, tak bude i sucho.

Překonáváme řeku a začíná bahnité peklo. Oběd vaříme na kameni vedle mraveniště. Dneska se mi jídlo hodně nepovedlo, červená čočka a kokosové mléko. Je mi líto, že jsem si nevzala vlastní mističku, abych si mohla jídlo namíchat předem, takhle musím čekat na zbytek vody, kterou vaříme společně, a nedaří se mi odhadnout správné množství. Všimla jsem si, že mám roztržené obě boty. Dáju napadá, že je zalepíme opravnou sadou na karimatku. Musím si ji taky pořídit! Samozřejmě, že jsem ji hned v bahnitém terénu ztratila.

Přede mnou je velký, slovy velký kopec

Jsem opět poslední, holky se už kochají výhledem. Z bříz a bahna se terén změnil na písek a kamení. Slunce nám svítí do tváře, nádhera. Jdeme na kempovací místo, které doporučuje knižní průvodce, je přímo na planině a je zcela nevhodné pro rozdělání stanů. Naštěstí nacházíme mnohem lepší místo blízko vody, částečně kryté kameny. Bojím se, že v noci bude opět silný vítr.

Už předem se bojím silného větru

Souhrn dnešního dne, šlo se mi dobře, ale mám oteklé kotníky a začínají hodně bolet.