Den třináctý. Přecházíme polární kruh a přicházíme k (v průvodci opěvované místu) Vuonatjviken. Kungsleden.

Dnes v noci foukal jen mírný vítr. Konečně jsem se aspoň trochu vyspala. V noci se mi zdají sny o teplé posteli. Dája se probouzí rozmrzelá. Pozor! Nový poznatek dnešní noci, nepřikrývat spacák pláštěnkou, i když je ti zima, spacák se pod ní orosí. 

Dneska přecházíme polární kruh

Ráno je naše, společné, příjemné. Dneska opět koupačka. Prý nás čeká mírné stoupání, pak klesání a vytoužená rovina. Jsem překvapená, že místo, jezero, ke kterému jsme včera plánovaly původně dojít, je od nás 8 km. Ještě, že jsme už včera nepřepínaly své síly. 

Terén mi dává zabrat

Kousek za jezerem vaříme oběd, před námi je vytoužená rovinka. Je to vopruz! Buď bahno nebo kamení. Terén mi dává zabrat, cesta je nekonečná. Už mám jen jedinou naději, můj hroznový cukr. Nárty otékají ještě více. 

Mou největší kamarádkou je ibalginová mast.

Spíme zadarmo, na trávě u vody, mám podezření, že jsme stejně zaplatily vysokou částku za převoz, ve které je cena i za místo pro stan. Zítra nás čeká Jäkkvik.