Den jedenáctý. Dlouhé ráno, kdy začínáme den zvesela. Nová etapa před námi a všude kolem nás rostou cloudberries. Kungsleden.

Krásné ráno, koupu se v potůčku, peru si oblečení, balím suchý stan. A jdeme. A jdeme.

Obědváme na nouzové chatě Tsielejåkkastuga. Dnes opět společné menu Chicken Tikka Masala. Stejně bych si dala raději burgera nebo smaženou rybu. Od včerejšího dne mám roztrhlou botu. Dneska se chůzí nudím.

Jen jdeme a jdeme

Máme dobrý terén. Holky na mě vždy někde čekají, rezignovala jsem, prostě v klidu dojdu. Už se blíží dnešní patnáctý kilometr, moje krizová hranice. Jsem ráda, že si Dája pozorně všimla a donutila mě zastavit a vytáhnout sladkou tyčku; řekly jsme si, že mě nemá nechat jít na sílu, ale má mě donutit odpočinout si. Pak jsem totiž jiná Janča. Rozkaz mi pomohl k nabrání sil. Celé odpoledne je větrno, chvíli mrholí.


Těžko se nám hledá místo k přespání

V březovém hájku hledáme místo k přespání podle průvodce. Místo, které jsme našly k přespání už je obsazené. Hledáme nejvhodnější prostor pro tři stany. Eva a Hanka mají společný a my dvě máme každá svůj. Večerní rošáda.

Asi spíme vedle hovínka.

Najít vhodné místo pro stan je dnes velmi těžké. Chlad, ulehám promrzlá. Píšu svůj deník prokřehlá.