Balím to. Jedu domů. Je mi zima. Kde je léto? Na začátku dne bylo polojasno, našly jsme meditační místo, zapálily první svíčku, opřené zády si dopsaly poslední řádky do deníku o předchozím dni. Ještě po tomto krásném okamžiku cítím splynutí s horami.

Terén se proměňuje

Postupně se zhoršuje terén, trochu mě to zneklidní, ale dál si jedu ve své zenové náladě. Ještě více se zhoršil terén na více kamenitý. Vrátila jsem se do reality. Jdu pomaleji. Nedaří se mi zrychlit. S těžkou krosnou přeskakovat kameny není hitparáda. Začíná mě bolet hlava. Dája si jde sama, dost přede mnou, já jdu sama. Vyrazily jsme každá na samostatný trek? Nebudu se tím zneklidňovat, v klidu si zastavím a udělám si pár fotek. Cesta je nekonečná.

Vítr zesílil. Našly jsme lavičku a jezero, u kterého si uvaříme první Chicken corma with basmati rise od Adventure Menu. Je to skvělé! Nečekala jsem, že budu mít i kus masa. Po vydatném obědě pokračujeme. Je mi zima.

Blížíme se k Alesjaure

Našly jsme přístav, od kterého odjíždí lodě k chatě Alesjaure. Parta mladých lidí čeká na odjezd a dvě holky si nechaly odvézt jen batohy. 

Nechci být hrdinka.

My po svačince pokračujeme dál, hrdinně. Nechci být hrdinka, už nemůžu. Nohy stávkují. Hlava mě bolí. Brodíme. Nedaří se mi ani sundat boty, ani odepnout foťák z batohu, nadávám. Fouká studený vítr. Cesta vede podél jezera, kde nacházíme zákoutí pro stany. Krásné místo. Ještěže tak. Pohádkové místo, kryté malými keříky, hned u jezera. Usínám v péřové bundě.